9. JASMÍNA

Keith pokejval hlavou a rozjel se za tou pouštní holkou, kerá tam ještě porád stála a zvědavě si je prohlížela. Kousek vod ní zastavil a vyšel z auta. Adrien se víc díval na Nelsona. Nevěděl, co od něj čekat. Nelson měl nasupenej, ublíženej výraz, sevřený rty a vyhejbal se mu pohledem.

Keith došel až skoro k ní a začal jí vysvětlovat, že jsou úplně ztracený, že už jim brzy dojde benzín a že si nemůžou ani zatelefonovat. Vona ho pozorně sledovala, ale neříkala nic. „Rozumíš mi?“ zeptal se jí Keith. Nespouštěla z něj svý vobrovský, tmavě hnědý voči. Přemejšlela. Nebála se ho, ani toho druhýho. Jen ten hromotluk jí tim svým jediným vokem probodával úplně strašidelně.

Keith ukazoval rukama do všech stran: „Možná, že tu máš blízko ňáký příbuzný, tátu, mámu. Ty by nám mohli pomoc.“ Nechtěl ji vylekat, aby náhodou neutekla, ale taky věděl, že podobnejch šancí moc nebude. „Sakra,“ ulevil si potichu. „Jak se s ní mam domluvit?“

Nad hlavem mu náhle prolítnul rychlej stín, zaslech dravčí skřeky a cinkání rolniček.

„Falco,“ rozesmála se ta tajemná kráska a zamávala na sokola s hnědou koženou čepičkou, kerej jí začal kroužit nad hlavou. Keith se rozhlížel kolem. Tak možná, že přece jen někdo přijde.

I Adrien pozorně propátrával pohledem okolní písečný duny. Nic nekončí, zaradoval se. Nová naděje mu zvedla nálada. Už se těšil, až se konečně vosprchuje, voblíkne se do čistýho a sní něco dobrýho k jídlu.

„Ty hajzle,“ zasyčel mu do ucha Nelson, kerej ho jednou rukou chytil pod krkem a druhou mu zacpal pusu. Adrien cejtil na krku jeho horkej dech a na zádech zpocený, mokrý tělo. Keith k nim byl sice v tu chvíli votočenej zádama, ale vyděšenej pohled tý holky na ty dva, ho přiměl votočit se. Nelson pochopil, že teď už se teda nemusí bát, že ho Adrien prozradí, a tak mu začal jednou rukou prohledávat kapsy. Když konečně našel svou pistoli, zamířil na Keitha.

Keith byl v šoku. Na pár vteřin zaváhal, než taky vytáh tu svou. „Co to kurva děláš? Zbláznil ses? Okamžitě ho pusť!“

Nelson před sebou držel Adriena jako štít. „Už toho bylo dost. Slyšíš! Nikdo mě nebude porád buzerovat. Žádnej zasranej buzerant jako seš ty!!“ zakřičel na Keitha a zmáčknul spoušť. Ten jenom nevěřícně zíral. Už když slyšel cvaknutí zbraně, pochopil, že přesně tady a teď ho konečně dostala ta mrcha zubatá. Už po něm šla víckrát, ale zatím jí pokaždý vyklouz. Až tady jí to vyšlo. A takle blbě! To všechno mu prolítlo hlavou během vtěřiny. „Kurvadrát! Bože!!“ Ale nepůjdu jak vovce na porážku. Zamířil na tu vobrovskou nechutnou Nelsonovu hlavu a taky to zmáčknul. Pak už jen cejtil, jakoby mu dal někdo pořádnou pěstí, až se celej povotočil, ucejtil vostrou bolest na prsou a v takový našedlý mlze začal padat k zemi. „Mami,“ napadlo ho ještě. Pak už nebylo nic.

Nelson intuitivně uhnul a Keithova kulka mu prolítla nad hlavou. „A je to!“ Mrštil Adrienem o zem a začal do něj kopat. „Ty hajzle zasranej! Ty čúráku!“ Kopal ho do hlavy, do zad, do břicha. Adrien neměl šanci. Za chvíli ztratil vědomí a ležel tam v tratolišti krve. Nelsona už nezajímal. Rychle se otočil za tou holkou.

Ta tam ještě pořád stála. Jak uhranutá sledovala ten nepochopitelnej souboj. Během pár vteřin tu byli dva mrtví chlapi a naživu zůstal jen strašnej kyklop, kerej si jí prohlížel od hlavy k patě jako ten největší slizoun na týhle planetě.

„Ani se nehni!“ namířil na ní pistoli a rozběh se k ní. Dělilo ho jen pár kroků. Až teprve když byl u ní, si všim, že je to ještě skoro dítě. Malý, vyděšený dítě. „Tím líp,“ ušklíb se. Vrhnul se na ní a povalil jí na zem. Začala se bránit, odstrkovala ho, křičela, ale to se mu líbilo ještě víc. „Jenom křič, ty kurvo.“ Praštil ji do obličeje a z rozseknutého rtu jí začala téct krev. Rozepínal si kalhoty, vyhrnoval jí šaty a chrochtal blahem. „Allah, Allah,“ začala si opakovat v duchu, cítila se tak ponížená, cítila se tak bezmocná.

Najednou zazněl další výstřel, ten zpocenej, smrdutej žok sebou škubnul a pak se na ní bezvládně svalil. Ležela pod nim a nemohla popadnout dech. Votřásala se vodporem, ale zároveň byla šťastná, že je po všem. Za chvíli ale začala cítit, jak se to tělo na ní zase hejbe. „To ne!!“ lekla se. „Copak to neskončilo?“

Adrien zbrocený krví se snažil pohnout mrtvým Nelsonem, aby jí vosvobodil. Sám ale sotva stál na nohou, rozšmelcovanej vobličej měl na kaši. Pomalu, centimer po centimetru, ho z ní konečně s vypětím všech sil odvalil.

„Neboj se,“ řekl jí. „Už je to dobrý, už se ti nic nestane.“

I když teď vypadal jako postava z ňákýho béčkovýho hororu, věděla, že se ho fakt nemusí bát. Poznala mu to na vočích. Usmála se na něj. „Děkuji ti.“

Adrien jí podal ruku, aby ji zvedl.

„Já jsem Adrien. A ty?“

„Jasmína,“ odpověděla mu tiše.

„Jasmína,“ zvopakoval po ní. „Takový krásný jméno.“

Chtěl jí pomoc postavit se na nohy, ale vopustily ho síly. Ještě jenom zdálky uslyšel vozvěnu svýho vlastního hlasu a pak ztratil vědomí.

Total Page Visits: 212 - Today Page Visits: 1