8. U PREZIDENTA

Arwin projížděl hlavním městem Spojených států. Se zájmem si prohlížel všechny krásné místní stavby, sochy a památníky, jimž vévodil bílý, špičatý sloup washingtonského Monumentu, – nejvyšší stavby široko daleko.

Vše pro něj bylo tak nové! Agent i řidič mlčeli, a tak mlčel i Arwin a snažil se přitom představit si, co to znamená, když je někdo prezidentem Spojených států. Zvlášť když ani náhodou netuší, co takový prezident dělá, ani co si má pod pojmem Spojené státy asi tak vůbec představit.

Naštěstí už přijížděli k Bílému domu a ta dlouhatánská cesta se chýlila ke konci. V ústrety jim přicházel růžovolící, mohutný, postarší blonďák se zvláštním účesem na hlavě.

„Moc mě těší,“ potřásl si s vervou Arwinovo pravicí a natáčel se ze všech stran, aby na výsledných fotografiích vypadal co nejlépe.

Arwin se usmíval také, i když nevěděl, jestli to už je tedy ten pan prezident nebo zatím jen nějaký jeho tajemník.

Prezident to brzy pochopil.

„Asi jsi dlouho nečetl žádné noviny, že?“ zeptal se s úsměvem.

„Nikdy jsem nečetl ŽÁDNÉ noviny,“ opáčil Arwin.

„Hahaha,“ zasmál se trochu strojeně prezident a zavedl Arwina do své Oválné pracovny.

„Nechal jsem ti připravit nějaké pohoštění, jistě ti už vyhládlo,“ ukázal na stůl, který se prohýbal pod nepřeberným množstvím jídla.

Popravdě řečeno neměl Arwin od přistání na letišti nic v ústech.

„Mám i tvoji oblíbenou limonádu,“ řekl prezident s úsměvem.

Arwin se zaradoval, napil se a šťastně si krkl.

„No tohle,“ pronesl pobaveně prezident. „To se mi tady ještě nestalo.“

Arwin poněkud rozpačitě zakoulel očima a další parádní krk, který měl připravený, už raději spolkl.

„Arwine,“ začal zpříma prezident, „jistě si dovedeš představit, že takový prezident jako já má hodně práce, a proto je ti doufám jasné, že jsem si tě nezavolal jen tak pro nic za nic. Samozřejmě jsem rád, že se můj spoluobčan mohl po letech vrátit do naší nádherné země, ale ještě více mě zajímají jiné věci,“ pronesl prezident a zadíval se s vážným výrazem na Arwina.

Arwin se zatím potýkal s tou spoustou lahůdek, které mu prezident připravil, a tak když prezident klesl hlasem, zvedl jen oči a s plnou pusou přikývl na souhlas.

„Slyšel jsem, že tam u vás v horách je nějaké tajné společenství, které se snaží řídit svět. Jejich znalosti jsou prý nepředstavitelné a do dějin lidstva zasahují údajně už od nepaměti. Ať už se jedná o druhou světovou válku, první světovou válku, velkou říjnovou revoluci nebo o samotný vznik Spojených států.

Můžou být označováni za sílu stojící za zednáři, ilumináty nebo jinou tajnou vlivnou skupinou, na tom nezáleží. Říká se, že jejich dlouhé prsty dosahují na řízení světového dění až do dnešních dnů.

Arwine, máme-li chránit svobodu naší země, měli bychom mít o této společnosti co nejvíce informací. Pomůžeš nám?“ zeptal se ho s patosem v hlase prezident. V obličeji se mu zračila starost a účast o osud nejen USA, ale celého světa.

Arwin mu ochotně vyprávěl svůj příběh, jak ho s posláním zachránit svět vyslal Mahéšvardží, Bhrigu Muni a bráhmana Nrisinha na setkání s guruem, které se má uskutečnit za několik dní v New Yorku.

Mluvil o astrologii i o výrobě zlata, ale prezident přesto příliš spokojen nebyl. „Vím, že jsi upřímný, ale zdá se, že toho o životě ještě moc nevíš. Možná ale že po setkání s oním mužem toho budeš vědět víc. Tak mi pak dej určitě vědět. Ano?“ zeptal se ho procítěně prezident.

„Jistě,“ ubezpečil ho Arwin. Cítil, že prezident má tak velkou starost o osud lidstva, že byl ochoten udělat cokoliv, jen aby mu mohl ulehčit břímě, které nese na svých bedrech.

„Já teď pojedu v utajení na pár týdnů do Čech, ale pak se vrátím a potom se musíme určitě znovu sejít,“ řekl mu prezident na rozloučenou.

„Ano, pane,“ slíbil mu s vážnou tváří Arwin.

Nadšení ze setkání s prezidentem, který má na starosti hlavně a především dobro celého světa, ho neopouštělo, ani když ho prezidentova ochranka nepřivezla zpátky za Gópálem do hotelu.

„Měl jsi ho vidět,“ líčil mu nadšeně Arwin. „Je tak upřímný a čestný,“ opěvoval Arwin prezidenta.

Gópál jen skepticky kroutil hlavou.

„Kdyby ses s ním setkal, určitě bys z něj byl také tak unešený,“ pokračoval Arwin.

Nechápal, proč je Gópál zase tak podezřívavý. Jako vždycky! Proč by pro jednou nemohl nechat tu svoji strašnou nedůvěru stranou?!

Gópál si Arwina pozorně prohlížel. Přestože zatím neřekl ani slovo, Arwinovi bylo jasné, co jeho mlčení znamená.

„Nechápu, proč jsi takový!“ rozlobil se Arwin. Všechno přece bylo tak hezké, ale Gópál to zase kazí. Nic mu není dost dobré! „Proč? Proč se nemůžeš pro jednou taky pro něco nadchnout?“ nedal si pokoj Arwin. Blýskal rozzlobeně očima. Už ho to začínalo pořádně štvát! Proč musí být Gópál takový nenapravitelný mrzout!

„Arwine, nemysli si, prosím tě, že bych snad taky nechtěl být PRO JEDNOU nadšený. Ale nemůžu dělat, že nic nevím. Že jsem žil celý život ve vzduchoprázdnu a netuším, co se tady kolem nás doopravdy děje. Nejraději bych ti to snad ani neříkal, ale zdá se, že se začínáš zamotávat do věcí, o kterých ti dokonce ani Mahéšvara nemohl nic říct, protože jeho čistá duše zdaleka netuší, jak až nechutně odpornou tvář může lidské zlo někdy mít,“ začal pomalu vyprávět Gópál.

Arwin se díval na Gópála. Ne, to tady ještě nebylo. Viděl, že se na něho Gópál vůbec nezlobí. Jen jeho úsměv byl tentam a s vážnou tváří se ho snažil zasvětit do fungování světa takového, jaký je.

„Když chceš zastřít pravdu, tak nemůžeš říkat jen samou lež. Musíš přimíchat taky polopravdu a sem tam nějakou pravdu. A pak vznikne takovej guláš, že už nikdo nic neví a hlavně se v tom natolik ztratí, že se o to přestane zajímat úplně. Pravda je jen nepatrný úsek reality. A v podstatě úplně bezvýznamný, protože kousínek pravdy v nekonečném lhaní ti stejně o tom, jak se věci mají doopravdy, nic neřekne,“ začal poněkud od lesa Gópál. Arwin ho jen nechápavě sledoval. 

„A tak to je i s prezidentem. Ono tady totiž JE to společenství. Ale ne jedno. Celá historie lidstva se točí okolo toho, kdo se právě dostal k moci a kolik nám je toho ochoten sdělit. Není ani třeba vyjmenovávat všechna ta jména uváděná ve spikleneckých teoriích. Stejně to jsou jen kousky guláše z pravdy. Ale buď si jist, že v této části světa vládne taky jedna taková skupina, která pod sebou soustřeďuje veškerý obchod a finanční toky, i média, jejichž propagandou ovládá masy. Jejich cílem je co nejvíc proorganizovaná společnost, jejíž členové budou maximum své energie odvádět vládnoucí klice, aniž by sami byť i jen v nejmenším tušili, o co tady jde.“

„Takže ta skupina, o které mluvil,“ zeptal se Arwin, „ta existuje?“

„Nejspíš ano. A možná, že ta skupina, která ho dosadila do křesla, má z téhle skupiny strach. Ale je také možné, že už je stejně v pozadí té, která ho posadila do křesla, aniž by to někdo z níže postavených pěšáků tušil. Ve skutečnosti je to geniální tah,“ poškrábal se na nose Gópál. „Ti, co jsou dole, nemají vůbec ponětí, čemu tak věrně a oddaně pomáhají a slouží,“ zasmál se poněkud cynicky. „Vše je tak pomíchané, dnešní přátelé jsou zítřejší váleční protivníci vyzbrojení našimi zbraněmi, občané vlastního státu jsou zabíjeni nemocemi vyvinutými ve vládních laboratořích, ničeni drogami dováženými tajnými službami a zavíráni v koncentračních táborech, které jsou rozesety po celém světě,“ přidával jedno obvinění za druhým Gópál. „Jedna věc je, co vidíme na povrchu, a druhá, co se doopravdy děje pod ním,“ dodal smutně. „Lidé věří tomu, že takový světový řád jim přináší větší svobodu a prosperitu, i když je to jen zdání.“

Arwin se nevěřícně díval na Gópála. „Jak ale můžeš vědět, že to je pravda?“

„Právě že nemůžu! Nikdo neví, co je pravda a co je lež. Dokonce ani ten tvůj prezident,“ odpověděl mu Gópál.

„Určitě neví, že se tohle všechno děje. Je to čestný muž a můj přítel. Musím ho varovat. Vše jistě prošetří a dá do pořádku,“ namítl Arwin.

„Ale on v tom jede s nimi, pochop to! Je to loutka, která slouží zájmům té takzvaně tajné skupiny. Rozumíš tomu? Celé se to táhne už od dob Francouzské revoluce. Tehdy ilumináti, osvícenci, svrhli a pak dokonce i popravili krále s královnou a ukradli majetek francouzské koruny. Pod nejrůznějšími záminkami a zástěrkami se ujali vlády a potom získali do svých spárů další zem − Ameriku. Je až paradoxní, že pod jménem rovnosti, volnosti a bratrství začali budovat celosvětově nejpropracovanější systém zotročení lidstva všech dob.“

Gópálovi začaly planout oči a Arwin se opět cítil nesvůj. Jenže Gópál se teprve začínal dostávat do ráže.

„Pak už to vše šlo ráz naráz. Nejprve ovládli Severní a potom i Jižní Ameriku. Podařilo se jim rozdmýchat 1. světovou válku a pak penězi z Wall Street zaplatili bolševickou revoluci v Rusku. Nešlo o nic jiného, než získat pod svou vládu zemi zbavenou panovníka a tu postupně vydrancovat. Stejně tak si později podmanili i rozpadlou říši Habsburků či zbídačelé Německo. A tajná vláda pořád profituje. Na všem. Za druhé světové války dodávala zbraně oběma válčícím stranám. Stejně tak za války v Koreji a ve Vietnamu. Získala na vyluxování východního bloku po pádu železné opony. i na drancování ropných zemí postižench arabským jarem. Vozila si z nich ukradenou naftu po cisternách na kamiónech. Ze satelitu to vypadalo, jako by ze Sýrie do Turecka vedl nějaký podivný stříbrný kamiónovod. A vždycky jim stačí jen nějaká úplně hloupá záminka a ti takzvaně svobodní občané se vším trpně souhlasí a dobrovolně přinášejí v zájmu těchle absurdních konfliktů své nekonečně zbytečné oběti.“

„Gópále, pro Boha, přestaň. Vůbec nevím, o čem mluvíš. Půlce toho, co říkáš, vůbec nerozumím, a zbytek mi stejně nedává žádný smysl,“ zarazil jeho lamentaci Arwin.

„Chci tím jen říct, že tady je už stovky let skupina, která si se světem dělá, co chce, a součástí jejich hry je i ten tvůj všemocný pan prezident, který je ale ve skutečnosti jen mediální figurkou bez žádné faktické moci. I to vaše setkání bylo jen takovou habaďůrou, protože ONI nejsou vůbec hloupí, a bojí se, že by je mohli mudrci z Agarthy porazit. Že by je tvým prostřednictvím mohli chtít konečně zastavit a skoncovat s jejich neomezenou, celosvětovou tyranií. Proto udělali první krok. Chtějí vědět, kdo jsi a co uděláš. Buď si jist, že teď je budeš mít neustále v patách.“

„Tomu nevěřím. Pan prezident to myslí se světem dobře. Má tak poctivé oči, jistě by mi nelhal!“ pronesl rezolutně Arwin.

„Ach chlapče,“ povzdechl si Gópál.

Total Page Visits: 188 - Today Page Visits: 2