ADRIAN SI PROHLÍŽEL VOHROMNEJ VOBLAK ZVÍŘENÝHO písku na vobzoru. Slunce nad hlavou přitom pálilo jako vobvykle a bylo bezvětří. Na písečnou bouři to proto ani náhodou nevypadalo. „Zvláštní,“ zamumlal si pod fousy. Už ho tady stejně měli dávno vystřídat. Trčim tady jako kůl v plotě, řikal si votráveně, a přitom ale nedokázal ani na chvíli vodtrhnout … Pokračování textu 8. ANUNNAKI ÚTOČÍ