ZATIM NEJVĚČÍ POČET MRTVEJCH během jednoho dne – 5975. To bylo 2. dubna 2020. Celkem už bylo po celym světě 53 tisíc mrtvejch a přes milión nakaženejch. A ty čísla dál strmě a hrozivě rostou. V USA bylo v tý době čtvrt miliónů nemocnejch a šest tisíc mrtvejch, v Itálii 14 tisíc a ve Španělsku deset tisíc mrtvejch. Pokud teda údaje z worldometers.info nejsou jenom zase ňáká další bouda za účelem ještě věčího děšení lidí, jak se povídá na internetu.
V první pětce s nejvěčim počtem mrtvejch sou eště Francie s pěti a Čína se třema tisícema, v první desítce pak taky Írán a Británie se třemi tisícema a Nizozemí, Německo a Belgie s něco málo přes tisícovku mrtvejch. V kritickym stavu je dalších skoro 40 tisíc lidí.
Nejděsivější na tom je, že počty nemocnejch i mrtvejch narůstaj zhruba vo 12 procent každej den. Křivky na grafech se už totálně zbláznily a po prudkym zlomu u vobou vokazatelů vokolo 18. března se prudce vobrátily ve skoro kolmym úhlu vzhůru do nebes. Ten den bylo na celym světě 220 tisíc nakaženejch a 9 tisíc mrtvejch. Před 17 dny. V Čechách to byl teprve třetí den karantény. V Itálie byly tou dobou tři tisícovky mrtvejch, ve Španělsku necelejch sedm set, v USA sto padesát. U nás se eště jenom čekalo, kdy zemře první Čech. To se pak stalo až vo pět dnů pozdějš – 23.3.
Za těch sedmnáct dnů, kdy začal exponenciální nárůst mrtvejch i nakaženejch, se jejich počet více než zpětinásobil. Školy i práce stojí, ekonomika de totálně do hajzlu, eště k tomu prej nebude ani žádná pořádná ouroda. V Číně se teď prej dokonce rozjíždí druhá vlna nákazy. To svinstvo se údajně šíří i vzduchem jak ňáká aerobní zbraň hromadnýho ničení, takže ňáký karantény toho zas moc nezmůžou. „Tak to je s náma se všema ámen!“ komentovala to suše jedna moje kámoška.
Připomíná mi to deset ran egyptskejch. Kobylky v Africe už tuhle zimu taky byly. Místy hlásili až ŠEDESÁTIKILOMETROVÝ hejno, po kerym na polích nezbylo lautr nic.
Mor, plicní, zažíváme v plný parádě teď. Zbejvá eště krev, žáby, štěnice, mouchy, vředy, krupobití, tma a pobití prvorozenejch. Přitom tu tmu můžem prej čekat každou chvíli – totální, celoplošnej a několikadenní blackout bez elektřiny, mobilů i internetu.
Porád je z toho všeho jenom vobrovsky nepřehledná informační kaše, ze kerý se dá dost špatně vyčíst, co je pravda, co je polopravda a co je lež. Jediný, co je myslim si až křišťálově jasný, že všechno, co se děje, je koneckonců strašlivá karma, kerou si teď vyžírá naše šílená civilizace.
Když si vzpomenu na všechny ty votřesný vobrázky z wu-chanskýho tržiště se zakrvácenejma a z kůže staženejma kočkama a psama, když si představim ty hrůzy, ke kerejm dochází každej den na jatkách a když si vzpomenu na všechno to nesmyslný zabíjení FAKT miliard a miliard nevinnejch živejch bytostí jenom kvůli jídlu, tak se vlastně zas tolik neni čemu divit.
Doufám, že pokles nákazy a úmrtnosti v Číně – což prej ale teď zase přestává bejt pravda – souvisí s tím, že jim všem měl jejich prezident nařídit, ať sou z nich všichni vegetariáni. Bojim se ale, že vzájemnou souvislost mezi utrpením, kerý lidstvo působí vostatnim, a tim, kerý teď dopadá na něj, v tom zahlédne a pochopí jenom pár vosvícenejch duší. Nebo se PLETU?
