Mahéšvara velice soustředěně míchal v tyglíku, žáruvzdorném kelímku alchymistů, rtuť s úlomky zvonů a mladý bráhmana ho se zájmem pozoroval.
„Snad jsem to ještě nezapomněl,“ pronesl Mahéšvara. Už tak dávno to nedělal a i když býval nejlepším žákem svého učitele, byl trochu nejistý. Přece jen vyrobit zlato není jen tak.
„Ba ne. Vidím, že nezapomněl. Ani v nejmenším,“ odpověděl mu se vzrušeným úsměvem bráhmana. „Slyšel jsem o tom tolik vyprávět, ale teprve dnes to poprvé vidím na vlastní oči.“
Mahéšvara právě začal vylévat rozžhavené zlato do připravených forem. „Nakonec to není tak těžké,“ řekl s viditelným potěšením. Měl radost, že se mu to nakonec podařilo. Nejde totiž jen o použité prvky. Hlavním faktorem je vědomí alchymisty, se kterým pronáší při výrobě zlata tajemné mantry. Zvukové vibrace o určité frekvenci, které dovytvářejí proces proměny obyčejné zvonoviny smíchané se rtutí ve žlutý kov. Teprve výsledek prokáže, zda postupoval během celého procesu správně a se správným vědomím.
Kdyby nechtěl dát Arwinovi s sebou nějaké zlato na cestu, vůbec by se tím nezabýval. Věděl, že tento vzácný kov k sobě přitahuje hřích, a za žádnou cenu nechtěl ohrozit tolik vzácný klid ve své jeskyni, kde dlouhé roky dlel v meditacích oproštěný od vnějšího světa.
„Můj učitel říkal, že tento alchymistický proces je známý již velice dlouho, ale že je udržován mocnými tohoto světa v utajení, aby se nezhroutil světový trh se zlatem. Kdyby se vědělo, že správným postupem si může vyrobit zlato každý, výrazně by to ovlivnilo celosvětovou ekonomiku, Nrisinho,“ řekl Mahéšvara mladému bráhmanovi se žhnoucíma očima.
„Ano, také jsem o tom už kdysi slyšel,“ přitakal Nrisinha.
„Tajemství výroby zlata znal prý i Izák Newton,“pokračoval Mahéšvara.
„Newton?“ opakoval Nrisinha, aniž by tušil, kam má to slovo zařadit.
„Ále…“ zasmál se Mahéšvara a mávnul rukou. „To není vůbec důležité.“
„Vedu vám dalšího hosta,“ oznámil jim Bhrigu Muni, který se náhle zjevil vprostřed jeskyně. Vedle něho stál indický mladík. Měl na sobě světle modré, oprané džíny, modrobílou kostkovanou košili s krátkým rukávem a v ruce drží sluneční brýle pilotky − model, jaký měl Tom Cruise v kultovním filmu Top Gun. Pokorně se na mudrce usmíval a se sepjatýma rukama se jim ukláněl.
„To je Gópál,“ představil ho Bhrigu. „Arwin má zachránit svět a on zase Arwina,“ řekl s vážným úsměvem.
„Vítej,“ pronesl Mahéšvara. Před ním stály na kameni vyrovnané, lesknoucí se a dokonale odlité cihličky zlata, které před chvílí s Nrisinhou vyklepli z forem. Došel ke Gópálovi, položil mu ruku na rameno a řekl: „Slyšel jsem, že jsi pro tento úkol jak stvořený!“
„Studoval jsem v Anglii na Oxfordu a trochu se v tom jejich světě vyznám,“ usmál se jemně Gópál. „Zároveň si o jejich systému nedělám žádné iluze a moc dobře znám zákony vlčí smečky, kterými se ten jejich svět řídí,“ pokýval ze strany na stranu hlavou.
„Přes všechny jejich moderní výdobytky civilizace se vždycky rád vracím sem domů. Myslím, že se vyznám jak tady v horách, tak dole v údolí. I na Západě. Koneckonců jsem pouhý průvodce. Většina práce i rozhodování bude stejně na Arwinovi,“ řekl.
„Nebude to ale příliš nebezpečné?“ zeptal se ho Mahéšvara.
Gópál pokrčil rameny: „Každý máme svůj úkol. Pokusím se udělat vše, co bude v mých silách.“
„Dobře chlapče, “ pronesl Mahéšvara a soucitně se na Gópála podíval. „Jak to všechno nakonec celé dopadne, je stejně jen v rukách osudu.“
„Arwine, pojď sem!“ zavolal. „Seznamte se, to je tvůj průvodce. Ví dobře, co má dělat, pomůže ti, aby ses v tom velkém světě tam venku neztratil.“
Mladí muži se na sebe zkoumavě podívali. Arwin se vypadal tak nevinný a Gópál vedle něho působil možná až příliš zkušeně, ale samotný Arwin by asi jen těžko uspěl. Jak by si jen poradil s nástrahami civilizace? Jak by vyměnil zlato za peníze? Jak by si koupil letenku do Ameriky? Jak by vůbec našel letiště?
Arwin s Gópálem na sebe mlčky pohlédli, pak si podali ruce a pochopili, že jejich cesta, pro oba tak záhadná a tajemná, právě započala.
Zatímco se Mahéšvara věnoval výrobě zlata, Bhrigu Muni mezitím pekl na ohni čapátí, placky z pšeničné mouky. Nejprve si z těsta vyválel dokonale kulatá kola, které na sucho z obou stran rychle opekl na železné pánvi. Pak je uchopil do kleští a dal přímo do plamenů, dokud se nenafoukly jako míč. Hotové placky vršil na sebe jednu na druhou a každou z vrchu pomazal žluťoučkým máslem.
Máslo i mouku mu na cestu k Mahéšvarovi nachystala jeho dobrá žena Sundarí. Věřila, že její muž se svým posláním uspěje. A Bhrigu, přestože je placek už celá hora, neustával. Chlapci mají před sebou dalekou cestu.
„Arwine, pojď sem,“ přivolal k sobě Mahéšvara svého chráněnce. „Než odejdeš, chtěl bych ti něco ukázat.“
Z výklenku ve skále vytánul v látce zabalený sešit v zelených, kožených deskách.
„Podívej, tohle jsem našel ve věcech tvého otce. Nemyslím, že by sis to měl brát teď s sebou, protože netušíš, s čím se po cestě potkáš. Můžeš si ho zatím nechat u mě schovaný, než se vrátíš. Chtěl bych ti ale říct pár slov o tvé rodině, abys měl představu, kdo jsi a kdo byli tvoji rodiče,“ ukázal mu úhledné zápisky v angličtině, již trošku vybledlé, přesto ještě docela čitelné.
„Klidně si ho vezmi do ruky, přičichni si k němu, listuj si v něm. Dlouho jsem přemýšlel, kdy ti mám tyhle informace o tvém původu říct. Pořád jsi mi ale ještě příliš mladý. Proto jsem čekal, dokud nepřijde ta správná chvíle. Ale deník jsem už sám prostudoval a teď ti mohu zhruba říct, co sem tvého otce a matku tenkrát přivedlo,“ podal mu do ruky poněkud omšelé desky.
„Odkud umíš anglicky?“ podivil se Nrisinha.
„To by bylo na dlouhé vypravování,“ opáčil Mahéšvara. „Nežil jsem vždy v téhle temné jeskyni odříznutý od okolního světa.“
„Mahéšvara se narodil do jedné velice bohaté, aristokratické rodiny v Kalkatě, v Bengálsku,“ zavolal na ně od ohně Bhrigu Muni. „Žádné hmotné statky ho ale nikdy nezajímaly. I když mu rodiče dopřáli to nejlepší vzdělání a domluvili sňatek s neuvěřitelně krásnou dívkou, jedné noci se tajně vykradl z domu a přišel sem k nám, do hor.“
„To sem ale teď nepatří,“ řekl na to Mahéšvara a zatvářil se trochu záhadně.
„Když jsem si deník tvého otce přečetl,“ pokračoval, „pochopil jsem, že tady hledal vchod do podzemí, do říše Agarthy. Jeho otec, tvůj dědeček, totiž pracoval kdysi pro nacistickou Třetí říši ve společnosti Ahnenerbe, Dědictví předků. A s ní se ještě před 2. světovou válkou zúčastnil výpravy do Lhasy, do Tibetu. Tvému otci pak vyprávěl, že mohl dokonce nahlédnout do tajných knih tibetských lámů.“
„Některé místní mnichy pak s sebou výprava dokonce přivezla zpět do Německa. Většinu z nich pak našli při osvobozování Berlína ležet mrtvé v okolí führerova bunkru navlečené v uniformách wehrmachtu,“ vstoupil mu do řeči Gópál. „Mělo to prý nějak souviset s tím, že führer sebevraždu pouze fingoval, a prý někdy až do osmdesátých let minulého století dožil v klidu a míru na své haciendě v Argentině.“
Mahéšvara se na něj s uznáním podíval. „Vidím, že se opravdu vyznáš,“ řekl mu s úsměvem. „Po porážce nacistů tvého dědečka jako předního odborníka potom v tajné operaci odvezli z Německa do USA,“ pokračoval Mahéšvara k Arwinovi.
„Šlo o operaci Paper Clip, což znamená kancelářskou sponou zvláštním způsobem označené dokumenty bývalých prominentů Třetí říše, díky kterým si je CIA, tajná služba Spojených států, nechala převézt do Ameriky. Jednak se vyhnuli vojenskému soudu za válečné zločiny v Norimberku a jednak mohli svými znalostmi a schopnostmi posloužit USA v nejrůznějších věcech. Někdy i hodně nečistých,“ doplnil ho opět Gópál.
Mahéšvara se znovu usmál. Gópál byl rád, že mu konečně někdo naslouchá. O svůj zájem o nejrůznější konspirační teorie se většinou ani neměl s kým podělit. Dokonce ani na Oxfordu, škole, kde se vzdělávala budoucí intelektuální elita světa. Tyto informace narážely mezi jeho spolužáky na hluboký nezájem. Ani odpor, ani polemiku. Spíš takové to: „Proč to řešíš?“
Zlatá mládež byla omámena buď sexem, drogami a rock-and-rollem nebo se hnala přes mrtvoly k co nejstrmějšímu kariérnímu postupu. Gópálovy starosti je nechávaly chladnými. A i kdyby to byla pravda, tak co jako?
Arwinovi se ale z těch slov až zatočila hlava. USA, CIA, Paper Clip, Třetí říše, Norimberský proces. Gopál se na něho soucitně usmál.
„Nechci tě moc mást, Arwine. Zkusím to proto říct co nejjednodušeji,“ pokusil se ho z toho zmatku zachránit Mahéšvara.
„Poté, co se tvůj dědeček vystěhoval do Ameriky a co se mu deset let po konci války narodil tvůj otec, nakazil ho svou vášní pro Tibet, pro Agarthu i pro dědictví bájné Atlantidy. Tvůj otec tím byl doslova posedlý. A když se po pádu železné opony ve východní Evropě začátkem 90. let pro jeho výzkum otevřely i archívy tajných služeb v zemích bývalého Sovětského svazu a jeho spojenců, cítil, že je již téměř u cíle.“ Mahéšvara se na chvíli odmlčel.
Arwin se snaží představit si svého děda i otce, muže posedlé místy, kde sám žije odmalička, a pociťuje při tom zvláštní vzrušení, protože rozumí jejich zaujetí, jejich zvědavosti i touze dozvědět se pravdu.
„I když to už vůbec nečekal, tvůj otec se ke všemu po čtyřicítce bezhlavě zamiloval. Se stejnou vášní, jakou hořel pro svůj výzkum. Když získal grant, aby mohl pokračovat se svým bádáním přímo zde, v horách, nedokázal se odloučit od své ženy ani malého synka, který se jim z jejich velké lásky narodil. Proto si vás odvezl s sebou. Měl v plánu se tu usadit a už nikdy se do Ameriky nevrátit. Věřil, že od rozluštění záhady Agarthy ho dělí jen krok. Myslel si dokonce, že vchod do ní je někde tady velice blízko.“
„A je?“ nemohl se nezeptat Arwin.
„Chlapče, věř mi, že to TEĎ opravdu není důležité. Až se vrátíš, řeknu ti o Agartě vše, co vím, a získám-li k tomu povolení, vezmu tě přímo tam,“ slíbil mu Mahéšvara.
„To od nich umíš vyrábět zlato?“ zeptal se ho zvědavě Nrisinha.
„Možná,“ vyhnul se odpovědi Mahéšvara.
„Hm, hm,“ pokýval hlavou Nrisinha.
„Arwine, dle dokladů jsi americký občan s německými kořeny. Narodil ses v roce 2002 ve městě Madison, stát Wisconsin na severu USA. A když jsme tě o 4 roky později našli, byla naživu ještě tvoje babička, otcova matka. Narodila se ale v roce 1935, a tak nevím, jestli se s ní ještě uvidíš a jestli ti bude moci říct něco o tvé rodině. Ale pokud ne, věz že tvůj otec byl dobrý člověk, zapálený vědec, milující manžel i otec,“ řekl mu Mahéšvara a podal mu jeho rodný list, který našli v troskách letadla.
„Gópál ti pomůže dojít na velvyslanectví Spojených států a pro ně už by to mělo být věcí cti, aby ti pomohli dostat se zpět do Ameriky a setkat se případně s tvou babičkou. Víc příbuzných už nemáš. A hlavně se pak budeš moci sejít s tím svatým mužem, který ti pomůže pochopit, co máš udělat,“ dodal ještě Mahéšvara.
Natáhl se ke zlatým cihličkám, které mezitím každou zvlášť zabalil do malého kusu látky, a podal je Arwinovi. „Dostanete na cestu 5 kg zlata ve čtvrtkilových cihličkách. Když to prodáte, mělo by vám to vystačit na vše, co potřebujete, a ještě i na zpáteční cestu zase sem do hor.“
Gópál je začal skládat do brašen, které pro oba na cestu pořídil. Přestože byl téměř o deset let starší než Arwin, ten ho o hlavu převyšoval, měl silnější boky i širší ramena. Gópál si ho s úsměvem prohlížel a podal mu tašku s oblečením.
„Přinesl jsem ti něco na cestu. Ber to ale jen jako provizorní záležitost. Až ve městě vyměníme zlato za peníze, udělám z tebe úplného manekýna,“ usmál se Gópál na Arwina, který z tašky začal vytahovat tmavé outdoorové kalhoty, modré termo tričko a fialovou fleecovou mikinu s kapucí.
„Koupil jsem to pro tebe v jednom obchodu s módou pro horolezce. Předpokládal jsem, že budeš trošku větší než klasický Ind,“ řekl a ukázal legračním gestem na sebe. „Taky budeme takhle při sestupu nenápadnější. Klasický Zápaďák na horách se svým indickým průvodcem.“
Arwin se oblékl do připraveného oblečení. Pak si prvně v životě navlékl ponožky a obul západní boty. Se svými dlouhými vlasy vypadal opravdu jako nějaký novodobý hipík na cestě za hašišovým opojením.
Mahéšvara si ho s láskou prohlížel: „Jsi už tak velký, tak dospělý!“ Neubránil se dojetí a Arwina ze všech sil obejmul a dlouze ho držel v náručí. Jako by ho ani nikam pustit nechtěl. Jako by si přál, aby nikdy neodešel.
Když ho konečně propustil ze svého sevření, Arwin se naposledy rozhlédl po jeskyni. Díval se na všechna ta důvěrně známá místa a v duchu se s nimi loučil. Pak se otočil zpět k Mahéšvarovi, sepjal ruce a s úctou a vděkem se mu poklonil.
Mahéšvara ho se slzami v očích lehce pohladil na hlavě: „Ach, chlapče, chlapče, hlavně se v pořádku vrať.“
Arwin se narovnal a hlasem plným lásky mu řekl: „Nikdy na tebe nezapomenu! Nikdy!“
Utřel si mokré oči, vzal si od Bhrigua Muniho zabalené placky, pohledem se rozloučil s ním i s Nrisinhou, kývnul na Gópála a oba vykročili pravou nohou na cestu do údolí.
